Něco o bodlinatce na úvod
Trošku nečekaně, nicméně ne bez rozvahy, přibyli do mé rodinky miláčků dva bráškové zajímavého druhu bodlinatky sinajské, dnes již spíše nazývané myš bodlinatá. Byla to pro mne srdeční záležitost, když jedna moje kolegyně z univerzity přinesla na přednášku dvě mláďata této myšky. Už hodně dlouho jsem na ně koukala a také už se mi začalo stýskat po chovu myšek, které už u nás pár let nebydlí. Rozhodla jsem se, že by mi mohla podobná zvířátka zpestřit kolejní život, který v mém případě obzvláště bujarý není. A tak už mám na koleji čtrnáct dní tyto dva kluky a jsem z nich úplně nadšená.
První co bych o nich mohla říct, je to, že mi ohromně překvapilo, jak moc se liší od laboratorních myšek chováním, ačkoli navenek vypadají skoro úplně stejně. Většina těch rozdílů tkví zřejmě v jejich nekonečné zvědavosti. Jsou tak zvědaví, že se překvapivě vůbec nebojí člověka a jeho rukou. Absolutně nebyl problém naučit je brát si potravu z ruky, nebo třeba přímo na klíně nebo v kapse něco sníst. Můj denní rytmus si osvojili taky neuvěřitelně rychle, takže ačkoli jsou to noční zvířata, bez problémů dovádí v kleci celé dopoledne a neúnavně žebrají o mlsání. Večer se také naučili rychle vstávat brzo, většinou ve chvíli kdy slyší že už jsem doma, tedy někdy kolem páté, šesté a ani přes den je není problém občas zahlédnout mimo domeček.
Pokud by jste si také chtěli pořídit jako mazlíka tyto myšky, pokusím se Vám předat pár informací, které jsem získala hlavně ze zahraničních stránek a taky už za těch pár týdnů co mám tyhle myšky doma. To nejdůležitější co pro ně budete potřebovat, je samozřejmě klec nebo jiná chovná nádrž. Názory jak má být velká se velice různí a u těchto zvířátek více než u jiných platí, že čím větší tím lepší. Každopádně by měla být prostoná jak do výšky, tak do prostoru, protože bodlinatky báječně běhají, skákají i šplhají. S tím skákáním mi upřímně dost zaskočili. Samozřejmě, všude píšou, že myši skáčou, ale zatímco laboratorní myšky skáčou jen když mají pocit, že jim jde o život, bodlinatky tento způsob pohybu využívají naprosto běžně, jako způsob jako se dostat z místa A do místa B. Abych to shrnula, teď na koleji mám bodlinatky v akváriu 40 x 20cm s výškou asi 30cm. Je to pro ně ale šíleně málo! U mě je to jen provizorně asi na tři týdny a třikrát týdně je pouštím v dobře ohraničeném prostoru pod postelí, aby se mohli proběhnout. Doma na ně už čeká klec asi 60 x 40 x 35 cm. Vzhledem k tomu, že už tam byly přes svátky, tak jsem viděla, že tam už se cítí celkem dobře, pokud se jim často mění hračky a vůbec uspořádání věcí v kleci, aby měli pořád co zkoumat. Pořád to není ale moc dobré a tak, pokud si to na rozdíl ode mě můžete dovolit, kupte jim ještě o pár centimetrů větší. Jestli to už bude klec, nebo akvárium s drátěným , dobře zajištěným víkem, to už nechám na Vás. Bodlinatky se myslím cítí dobře v obojím, platí stále to samé – klec lépe větrá, je lehčí a nerozbitná (stačí rozstupy mezi mřížemi 1cm, speciální myší klec není nutná, bodlinatky jsou větší než laboratorní myšky) zatímco akvárium je levnější, nechá se z něj udělat hezké pouštní zátiší v přírodním stylu a není kolem něj tolik nepořádku. S tím nepořádkem to ale neberte zas tak moc vážně, alespoň moje myšky vůbec nehrabou a tak jsem kolem klece zatím nenašla ani hoblinku.
Tím jsme se krásně elegantně dostali na podestýlku. Osvědčené bezprašné hobliny samozřejmě můžete používat i u těchto zvířátek a do klece se asi hodí nejlépe. V akváriu ale experimentuju i s hrubším pískem z akvaristických potřeb, který je myslím dobrým řešením pro lidi, kteří mají alergii na prach. Zápachu se u těchto zvířátek nemusíte bát. Jejich moč je bez zápachu, bobky jsou jako u všech myší suché. Čistit nádržku tedy stačí ještě o něco méně často než u ostatních myšek. Myslím že to stačí jednou za čtrnáct dní i v tak malé kleci jako mám já.
Co se týče ostatního vybavení klece, přesto že jsou to pouštní zvířátka, samozřejmě nesmí chybět napáječka s často měněnou vodou. Mezi další povinné vybavení patří mistička. Pak by neměla chybět nějaká skrýš nebo přímo domeček a nakonec spousta, spousta hraček. Stejně jako u ostatních myšek, nebojte se klec zaplnit. Jakékoli papírové ruličky od čehokoli, větvě a větvičky z prostřihávání ovocných stromů jsou skvělé, já stále používám i keramické hračky co jsem dělala ve volných chvílích na hodinách keramiky. Z nelakovaného dřeva se dají udělat poschodí, žebříčky (ty se dají i koupit), i jiné prolézačky podle vlastní fantzie. Jenom je třeba dávat pozor aby tam nebyli ostré výběžky, koukající hřebíky nebo jedovatá lepidla ve spojích. Ani běhacího kolotoče, před kterým mnohde varují bych se nebála i když opravdu by asi měli mít plastový s výplní spíše než drátěný, kvůli citlivému ocásku.
Největší potíž je s těmito zvířátky s krmením. Pocházejí z pouště, kde není moc vody, všechno je vyschlé, jídla je málo. Jejich zažívání je k tomu uzpůsobeno a my na to musíme myslet. Vyhněte se proto vodnatým druhům zeleniny, úplně vynechejte ovoce a vše co je sladké – neumějí to strávit, a zapomeňte i na arašídy i slunečnicová semínka (i když jako mlsání se slunečnice používat dají). Nevhodnější je pro jejich zažívání proso, tedy směsi pro andulky, do které přidávám špetičku krmení pro hlodavce ale bez slunečnic a arašídů. Dávejte jim krmení mnohem méně než by jste mysleli že potřebují. S novým krmením vždy počkejte než bude všechno sežrané a pak ještě klidně pár hodin. Neměli by mít krmení v misce pořád. Jsou totiž strašlivě žraví, mají neuvěřitelnou chuť k jídlu a přitom potřebují k životu asi polovinu krmení než normální myška. U těchto zvířátek je taky důježitější než u jiných myšek, nevynechávat živočišnou složku potravy. V přírodě tvoří asi 40% toho co sežerou. Kupujte jim tedy moučné červíky, cvrčky (ti jsou lepší - nemají tolik tuku), dávejte jim uvařená vajíčka a psí nebo kočičí granule.