Jak se nám žije s hraboši
Jak se nám žije s hraboši
Tak už je to pár týdnů co máme naše Brandťáky. Mezitím nám pohlavně dospěli a my se přesvědčily jak moc je to určování pohlaví obtížné. Skoro se zdálo, že si každá ta malá potvůrka jako naschvál pravidelně měnila pohlaví, aby nám zamotala hlavu. Nakonec se ze sedmi samců vyklubalo pět samic a dva samečci :-) Kluci museli pryč ke kamarádce, a tak teď máme pět ženských, které si spolu evidentně náramně rozumí.
Jak vyrostli kluci nevím, ale naše holčičky skoro nepřerostli naší myšku Sazičku a zdá se, že větší rozměry neplánují. Neznamená to, že by jí ale nepředhonily v krmení. Všechno co jim tam dáme záhadně zmizí během několika minut. Kupičky sena nebo trávy se jenom zatřepají, chvilku to hraboši jen nadskakuje, a když se za půl hodinku potvůrky rozejdou, tak už tam není nic. Ze zrní jim nejvíc jede, všemi normálními hlodavci opovrhovaný, svatojánský chléb, statečně se poperou i s moučnými červíky. Když dostanou slupky z okurek nebo kousek mrkvičky tak jsou na vrcholu spokojenosti. Běda ale pokud jeden něco dostane a na ostatní nezbude. To se pak z jejich domečku ozývá hlasitá hádka a občas dojde i na pranici. Každé ráno si už zvykli způsobně čekat na zeleninovou snídani. Jeden po druhém přicházejí k mřížím, vzít si svůj denní příděl. Nejsem si sice jistá, jestli by taková stepní zvířátka měla dostávat tolik vodnatého krmení, ale když se dává zeleninová snídaně morčatům a oni smutně čekají, že na ně taky něco zbude....no zkrátka nelze jim odolat.
Co se týče ochočování, docela mile mě překvapili. Vše záleží samozřejmě na tom v jaké jsou náladě. Když jsou hezky napapaní, tak se bez protestů nechají vzít do ruky a hladit. Zpočátku byl problém kousání, ale zdá se že i naše zákeřná Pacička už snese krátké podrbání aniž by se zahryzla. Docela mi mrzí, že se mi nepodařilo ty její podlé výpady nafotit, protože se nezřídka stávalo, že se zahryzla jako pitbul a nechtěla se vůbec pustit, i když s ní člověk třepal.
Žrát z ruky přes mříže dovedli hned jak jsem je přinesla, jen k otevřeným dvířkům se báli. Dneska už ale vítězí jejich mlsný jazýček nad opatrností, jak se ostatně můžete přesvědčit na fotkách ve fotogalerii. Dokonce se už i naučily kdy vstáváme a kdy se vracíme ze školy, a už tam na nás čekají u mříží až něco dostanou.
Jejich nejoblíbenější činností se během několika dní stal kolotoč. Vytrvale s ním mučí celou rodinu, protože hluk který to dělá lze přirovnat snad jedině k válení popelnic. A kolotoč se točí a točí a nezastaví se celý den. Snad kromě malé odpolední siesty mezi polednem a druhou, kterou s roztomilou přesností dodržují ať se děje cokoli. Ostatně zpočátku si nelámali hlavu ani s tím, že by podle všech výzkumů měli být denní zvířata a stejnou aktivitu projevovali i v noci. Musíme jim proto každou noc kolotoče vyndavat, abychom se vyspali nejen naši ostatní zvířecí miláčkové, ale samozřejmě i my :-)
Jejich další velkou výhodou je i to že téměř nezapáchají. Přesto bych je nedoporučila čistotnější rodině, protože se kolem klece téměř nedá udržet pořádek a rozhodně je nelze trápit v nějakém mrňavém akváriu. Zkrátka pokud bych je měla porovnat s ostatními zvířátky, se kterými mám zkušenost, tak jsou to nejveselejší, nejnenáročnější a nejmazlivější malý hlodavci co jsem kdy viděla. Vlastně se docela divím, že si jich dosud nevšimli nějací chovatelé hlodavců a nezačali je masově šířit do zverimexů.
Náhledy fotografií ze složky Hraboši
Komentáře
Přehled komentářů
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda by se od Vás ještě nějací hraboši dali sehnat. Nebo zda byste mne neodkázala na někoho kdo by měl. Chovala jsem hraboše Brandtovi a po nich hraboše Levantské. Momentálně nemáme žádné a docela se nám stýská. Je krásné je pozorovat jak jsou akční.
terry-email@post.cz
Dotaz na hraboše
(Lenka, 7. 1. 2015 7:39)