eHlodavci

Hraboš Brandtův (syslí)

Toto je zvířátko, které se ani nepokoušejte sehnat ve zverimexech. Asi by na vás koukali jako na blázna. Snad jedině v zoologických zahradách by mohlo být k mání nebo příležitostně v laboratořích biologické fakulty JCU, ze které ho mám já. Bohužel se nedá sehnat téměř nic ani v našich encyklopediích, takže bych sem ráda dávala vlastní poznatky o jeho chování z našeho chovu, ale i zjištěné údaje ze zahraničních stránek a diplomových prací naší univerzity. Chtěla bych něco zjistit i o jejich životě ve volné přírodě.

Co se týče jejich vzhledu, jsou to velice krásní hraboši. Mají obvyklé divoké hnědavé zabervení se světlým břichem. Očka mají černá, na denní zvíře poměrně velká a vystouplá, takže na člověka působí velmi roztomile. Velikostí i stavbou těla bych je přirovnala k trochu menším zlatým křečkům. Jen ocásek mají jiný. Je dobře patrný, přestože má na délku jen něco přes centimetr. Samci jsou větší než samice. Nohy mají spíš po stranách těla než pod ním, což způsobuje jejich houpavou chůzi a také neschopnost šplhat po úzkých větvičkách a provázcích.

Zatím máme sedm hrabošů v třípatrové kleci o rozměrech asi 60x40x54cm a celkem se v ní ztrácí. Vzhledem k tomu, že to jsou zatím nedomestikovaná zvířata jsme se jim totiž snažily dát co nejvíce místa. Naší až přílišnou starost o prostor odměňují až neuvěřitelnými kousky na mřížích a dvou kolotočích. Jestli jste někdy měli malé myšky, tak ani s jejich opičí mrštností se nemohou mladým hrabošům vyrovnat. V kombinaci s jejich kolébavou chůzí je jejich chování k popukání J Časem jim tam chceme dát více hraček, protože všechny co zatím mají s radostí používají. Zejména všechna ruličky se jim líbí. Snad proto, že jim připomínají chobičky pod zemí. Zatím se ale bojíme, protože jim asi trochu chybí pud sebezáchovy J Samou radostí z velikého prostoru a možnosti šplhat po mřížích neustále od někud padají, a tak se nám zdají zejména kameny zatím nebezpečné.

V krmení nejsou celkem vybíraví. Mají moc rádi seno i trávu, ale hlavní složkou jejich krmení je normální směs zrní pro malé hlodavce, tvrdé pečivo, malé množství zeleniny a trochu granulí pro psy a kočky, protože to jsou stejně jako myšky a potkani všežravci. Vodu mají k dispozici celý den ve skleněné napáječce.

Jsou to více než jakákoli jiná zvířata, která jsem měla možnost poznat, velice sociální tvorečkové. Při spánku vyhledávají jeden druhého a spí tak těsně přitisknuti, že se až nechce věřit, že je to více zvířátek. Také při pohybu venku se vzájemně často očichávají. Není se čemu divit, protože i ve volné přírodě jsou to zvířátka žijící v obrovských koloniích na travnatých stepích Mongolska. Jejich jediným úkrytem v jejich přirozeném prostředí jsou podzemní chodbičky, a tak prokazují hraboši Brandtovi obdivuhodnou vytrvalost i v hrabání v hoblinách klece.

Největším problémem s jejich chovem, jak se zdá, je velice těžká rozpoznatelnost obou pohlaví. Samci i samičky v libovolném poměru  a množství se snášejí velice dobře, zvlášť znají-li se odmalička, ale v kombinaci s hraboší plodností to může být velice nebezpečné J

Nevím kdy přesně dosahují plodnosti, ale jako u všech myšovitých se dá očekávat, že mezi odstavením a pohlavní dospělostí nebude mnoho týdnů. U plně vyzrálých samců jsou sice dobře patrná varlata, ale nedá se čekat tak dlouho. Jedinými rozlišovacími znaky se tedy zdá rozdíl mezi řitním otvorem a koncem močové trubice, který je u samců nepatrně větší. Orientačně se to sá také odhadovat podle krátkého ocásku, který mají samice tenčí a tmavší. My doufáme, že máme sedm samců, ale už teď se zdá, že naše schopnost určování nebyla zdaleka stoprocentní.